Závažné dopady jedné expedice...

Jak už to tak na tom světě chodí, občas člověk dostane zcela nečekaný impuls, nový generální životní směr, něco co mu zamíchá kartami. A většinou se to stane mimoděk, z nečekané strany, z moci nepostihnutelných vyšších sil. Archimédovi k formulaci základů hydrostatiky stačily banální úkony základní hygieny, Newtona strefilo padající jablko a Rumovic byli přizváni jako šedý dav na epochální expedici „Na jihovýchod Ilyrským mořem…“

A byla vyřčena závažná proroctví a byly dány sliby. Bylo do mramoru vytesáno a do litiny odlito:

„Přísahám, možná to nebude hned, ale my se vrátíme a znovu vyplujeme s delfíny a racky…“

Vášeň temnější krevní msty byla vypuštěna ze řetězu!

Anebo taky ne:)
S ohledem na to, že slíbené nejdéle vydrží, jsem svůj slib a nový zápal chápal spíš jako příslib do mlhavého budoucna, s horizontem realizace spíše v desetiletích než letech. O to více jsem byl vyhozen z konceptu, když jsem o rok později od své milované ženy dostal k Vánocům v obligátní láhvi od rumu poukaz na Kapitánský kurz v Chorvatsku. Když jsem ze země sebral upadlou čelist a obnovil své životní funkce, nezaváhal jsem ani okamžik a propadl jsem panice. Budu sto se dostatečně připravit? A v případě že ano, jak zvládnu posléze odpovědnost za lidské životy? Rozhodl jsem se, že nejlépe lze čelit osudu pomocí neprůstřelné teoretické přípravy. S vervou takřka buldočí jsem se po hlavě ponořil do studia. Obklopil jsem odbornou literaturou, pročítal fóra, křížově porovnával dostupná skripta a čtyři měsíce intenzivní každodenní přípravy přetavil v mírně gulášoidní soubor vědění. Když jsem zjistil, že ze spaní vykřikuji světelné charakteristiky majáků a v talíři špaget jsem mimoděk uvázal dračí smyčku, stoper a lodní uzel, napadlo mě, jestli jsem to trošku nepřehnal.
Ale co, kdo je připraven, není překvapen!

Ó, jak jsem se mýlil:) Překvapen jsem totiž byl, ale popořadě…