Geneze mořeplavce - cachtala

Chorvatsko na počátku dubna je prostě nádherné. Voní úplně jinak, než jsme zvyklí, není to ona těžká piniová vůně v rozpáleném srpnu, je taková …šťavnatější. Svahy ostrovů, v létě do žluta spálené sluncem, jsou zelené a rozkvetlé. Chorvati jsou po zimě pohublí, většinou srdeční a přičinliví a ještě ne tak zpupní jako ve vrcholné sezoně. Některé konoby mají ještě zavřeno, ale žízní se tu umřít nedá a hladem také ne. Pravda, s večerem přijde vhod svetr a bunda, ale přes den se mnohdy dá fungovat v tričku s krátkým rukávem, nebo přinejhorším lehkou větrovkou.

Opravdu zaznamenání hodnou perzónou byl kapitán Pavel S.. Prosolený profi jachtař s 150K NM na kontě a zkušenostmi z atlantických přeplaveb a Karibiku. Jako mentor mi při zkouškách hodně pomohl, zejména v tom „dát se do klidu a neblbnout“ “:)

S ostatními kurzanty jsme tvořili poněkud přepestrý sociopolitický průřez naší generací. Různá zaměstnání, sociální vrstvy, zájmy, rozhled i světonázor.
Ale tak, nepozabíjeli jsme se tam a až na pár slabších chvilek to bylo fajn, takže asi dobrý:)

Loď jsme přebírali v Sukošanu. Marína je to skutečně olbřímí, nicméně s ohledem na datum byl provoz více než snesitelný. Sama loď byla slovinský Vektor 36, celkem pohodlná, ve standardní charterové konfiguraci a ve stavu odpovídajícím věku. Byla vybavena klasickou hlavní plachtou, což je v chorvatském charteru dnes už skoro exotika, jinak žádné špécie. Jmenovala se Silba.
Takže všechny Plzně na palubě? OK, jednoho Jaegera Neptunovi a vyplouváme…

**Sobota 12.4.2014
Sukošan – Biograd na Moru **
Na motor Pašmanským kanálem, slunečno, jachting nicmoc, Plzeň dobrá. Před marinou Kornati v Biogradu cvičíme couvání na bójku. Večer mírná pijatika na lodi.

Něděle 13.4.2014
Biograd na Moru – Zlarin
Zadoboční vítr 2-3 bft na Murterskom moru, cvičení obratů Re a Halza mezi Žirje a Kakanem. První nekontrolované vyostření, ležící kormidelník a smrt v očích. Plzeň stále dobrá. Na Zlarinu se vyvazujeme zádí na městské molo vedle nějaké německé firemní regaty. Večeře a Karlovačko v konobě u mola. Skopčáci rozdělali táborák přímo na mole a teskně vyjí bavorské šlágry. Velmi mírná pijatika, brzo do spacáku.

Pondělí 14.4.2014
Zlarin-Šibenik
Blbneme na městském mole, couvání do pomyslného berthu zleva, zprava, proti větru, po větru. Onehanded přistání s vyvázáním bokem. Pomyslné lodě, mezi které se mám trefovat mě mírně řečeno sereštvou. Ovšem nic nepřekonatelného. Odpoledne opouštíme Zlarin, zastávka na Šibenické pevnosti, pak městské molo na náměstí v Šibeniku. Plzeň dobrá, projíždím skripta všemi směry. Zbytek posádky pokřikuje na chorvatské školačky. Večer mírní pijatika, pak ještě učení.

Úterý 15.4.2014 – den D!
Šibenik- Skradin
Ráno nemůžu dospat tak se učím. Kapitanát otvírají až za dvě hodiny. Pavel mě sleduje s pobaveným úsměvem. Skočím si pro přihlášku, ofotit pas v místním copy centru, kolek v trafice. Podáno, zkoušky jsou až ve 14.00 hod.. Paráda.
Zbytek posádky potřebuje jen naplout praxi k papírům MDČR, takže nevědí roupama coby a odcházejí do místního fitcentra shánět anabolika a steroidy. Kapitán mizí taky, nicméně se vzápětí vrací s taškou plnou olihní a 5L kanystrem domačego vina. Prý abych se trochu uvolnil:) Po druhé dvojce přestávám ohýbat příbory pouhou silou soustředění. Smažíme lignje na olivovém oleji. Je čas jít.
Na kapitanátě je fronta až do vestibulu, naštěstí volají podle času podání (alespoň myslím). Zkouší se ve třech místnostech, vždy čtyři uniformovaní chorvatští mořští vlci a zapisovatelka. Moje jméno padlo, ještě patnáct minut postojím před kanceláří a jdu na to. Pocit jak u maturity. No tehdy přišlo to překvapení :)
Nejdříve čtení z mapy, příbřežní mělčina, izolované nebezpečí (to byl asi test z navigace). Speling názvu města Šibenik (zřejmě rádio), pak míjení se protijedoucích motorových lodí (tady mě teda záludný Chorvat pekelně zmátl a já to podělal) a rozlišení typu a úkolu lodě podle světel (pokud si pamatuju tak rybářská loď z pravoboku). To bylo asi co se Colregu týče. “Bravo Kaptetan Marek i zbogom” :)
Odcházím mírně zmaten. Tak na tohle jsem čtyři měsíce šrotil jak magor? Tohle musí dát i lachtan po lobotomii… Nicméně, po chvíli se euforie dostavila, nakonec, znalosti navíc mi nikdo nevezme (jedině skleróza) a chorvatskou tramvajenkou to končit nemusí, my máme přece vyšší cíle:)
V místním obchůdku jsem zakoupil sedmičku balantinky na večerní přípitek, volám domů Terezce a Matýskovi radostnou novinu. Na lodi přijímám gratulace, ačkoli pořád se nemohu zbavit pocitu, že ne úplně zasloužené.
Papíry budou hotové až zítra, tak zvedáme kotvy a proti proudu Krky odjíždíme plachtit na Prokljanské jezero.
Večer kotvíme ve Sradinu u městského nábřeží, kupujeme pršut a domače vino. Konečně je čas na vítězný doutník. Po setmění pijatika tentokráte veliká, včetně mezinárodní družby s partou německých kantorů z vedlejší lodi. Nejdříve jsme vychlastali všechno na naší lodi (včetně mé zdravotní slivovice) a pak všechno u němců (ale ti toho měli po čertech málo, šupáci). Osobně si myslím, že jsme jim ukázali zač je toho loket, ovšem důkazy chybí….

Středa 16.4.2014
Skradin – marina Kremik
Ráno je na německém šífu hrobové ticho, po hrdinech z Kriegsmarine ani stopy. Měli bychom rychle vypadnout, než je někdo najde a začne se ptát, kdo jim to udělal….

Je to trochu škoda, Skradin je zjevně moc hezké jezerní městečko, včera jsem si jej ani nestihl prohlédnout. Dále proti proudu Krky se už nesmí, ovšem k vodopádům jezdí patřičně mastný shuttle.

Odvazujeme se a hurá pro moje papíry. Od noci dost fouká a po jezeře jdou krátké ostré vlny, kapitán chvíli kouká a pak prohlásí, že máme jeho důvěru, Šibenik minout nemůžeme a mizí v kajutě. Kdo by to byl řekl, že to i na řece bude takhle houpat? Nicméně ranní Plzeň stále v pořádku.
V klidu, míru a pokoře dojíždíme na šibenické nábřeží před kapitanát. Vyzvedávám novotou vonící průkaz Voditelj brodice kategoria B. Třikrát Hurá, respektive teď už jen Ahoy :)
Odpoledne stoupáme jen na genu a na jihovýchod proti sílícímu Jugu. Původní myšlenka byla otočit Hvar, ale to teď nepřichází v úvahu. Na úrovni Primoštenu kapitán rozhoduje nepokračovat a tak nalézáme útočiště v marině Kremik. Pečeme chleba, krofeme, pijatyka v mezích slušnosti.

Čtvrtek 17.4.2014
Marina Kremik – Marina Jezera (Murter)
V noci přešlo Jugo do Bóry, na moři mají čerti Swigers party, snad 8 Beauforta.
Dopoledne trávíme v maríně, čekáme na zlepšení, prognóza je celkem příznivá. Po obědě vyrážíme, fučí poctivá 6 bft., v nárazech 7. Plzeň zdela výtečná:) Se zrefovanou genou a hlavní plachtou na prvním refu stoupáme proti teď už severnímu větru za občasného deště směrem k Murteru. Za kormidlem se střídáme. Je zajímavé, že náklon lodi, zatím jednoznačně největší, nám už vrásky nedělá. Zubíme se a sebe, jací jsme to chlapáci. Tedy jen do okamžiku než dvakrát nekontrolovaně vyostřujeme, to je pak hnědý poplach. Plachty plácají, my se sbíráme po kokpitu a hádáme se, jestli byly sálingy ve vodě, či nikoli (samozřejmě že nebyly, ale věřím, že tyto situace položily základ nejednomu dech beroucímu vyprávění u piva).
Posledních pár mil vyšlo na mě, trochu mě vadí dost vypálené průhledy sprayhoodu. Stojím na závětrné straně kokpitu a díky náklonu lodě přes návětrný bok nevidím ale lautr nic a díky omšelém sprayhoodu toho moc nevidím ani dopředu. Vím, že mám na trase izolované nebezpečí, kluci mi jeho polohu průběžně hlásí, ale já ho teda za celou tu dobu ani nezahlédl a to jsem ho musel míjet ve vzdálenosti snad 100m…

Marina Jezera je zjevně dost nóbl, alespoň tedy cenou. 750 Kuna za 36ft loď v podstatě ještě před sezónou je teda celkem mazec i na Chorvatsko. Ale máme za sebou náročný úsek, tak nepolemizujeme o ceně. Zasloužené pivo, možná i nějaký ten truňk.

Pátek 18.4.2014
Marina Jezera (Murter) – Sukošan
Nebe bez mráčku, vítr nula, hladina se také uklidnila. Murtersko more ještě mírně vlní, za Vrgadou už jen zrcadlo. Motorujeme, vykecáváme, pijeme Plzeň (stále chutná) a taky konečně i nějakou balenou vodu, abychom ji nevezli zpátky do republiky :)
Tankujeme, uklízíme a ve 13.00 předáváme loď. Není kam plout, tak není důvod zůstat, vyrážíme domů. O půlnoci jsme v Brně a já pokračuju do Prahy za mojí milovanou Terezkou, synkem Matýskem a naším Pučíkem, protože bych to už bez nich další noc asi nevydržel:)

Kostky jsou vrženy. Napluli jsme cca 130NM a ačkoli kurz v mnoha směrech nenaplnil mé očekávání co se obsažnosti a zejména náročnosti týče, bez sebemenších pochyb byl velmi silným zážitkem. Stal jsem se majitelem licence, opravňující mne řídit loď v teritoriálních vodách Chorvatska, Slovinska a Černé hory. Schválně nepíšu „Stal jsem se kapitánem“, neboť jako člověk sebekritický vím, jaké jsou mé znalosti, limity a možnosti a k opravnému pocitu že si můžu říkat kapitán je ještě dlouhá cesta. Ale první krok je za mnou a já už bezpečně vím, že to je začátek velkého koníčka, dobrodružství a lásky na celý život….

• Fotografie

Související rubriky

• Sedm statečných - Září 2014
• Mezi Teutony a Sasy - Duben 2015
• Velká Mončičí plavba - Září 2015
• Chlapinec Májový - Květen 2017
• Bleší cirkus na vodě - Srpen 2017
• Zelený ostrov - Květen 2018
• Na čele dieslové smrště - srpen 2018
• Do zátoky škeblí a na ostrov na ostrově - květen 2019
• O Petru Panovi a Žlutém domečku - červen 2019
• Operace Kindergarten - Červenec 2020
• Výprava do pravlasti Poseidónovi - září 2020
• Loď plná smůly - červenec 2021
• Řecko druhé - září 2021
• Kornaty ve stylu Zenovém - duben 2022
• Z Athén na (řecký) Gibraltar - září 2022
• Apokalyptická plavba - září 2023
• Gegen den wind… - září 2024
• Polsko Nasladko - červenec 2024
• Výprava subpolární - květen 2025