Mezi Teutony a Sasy

I přešla zima a ďábelský plán první rodinné plavby začal nabývat reálných tvarů v podobě Operace VMP (Velká Mončičí Plavba, nezaměňovat s oprávněním Vůdce malého plavidla:) ).

Než má ovšem k oněm epochální událostem dojít, byl jsem vystaven obtížné zkoušce námořní způsobilosti, v nehostinných pustinách Nepříliš-dálného Severu.Tento nápad vzešel od mé vzácné ženy a jelikož jsem se ho velice ochotně chytil, tak se k tomu musím stavět jako k pozitivní zkušenosti. Kterou bezesporu i byla. Rozhodně…sám tomu skoro věřím:)

To bylo tak, z otevřené diskuze vyplynulo, že ačkoli podzimní plavba proběhla beze ztráty kytičky, ostruhy jsem si ještě zdaleka nevysloužil a abych nezklamal důvěru ve mě vloženou, musím se učit, se učit, se učit. Chlapinec, maskovaný do jarní rozplavby na Jadranu, jsem sám uznal za morálně neobhájitelný a ačkoli nejlepší škola je vlastní a mnohdy i strastiplná zkušenost, přece jen uznávám naslouchání zkušenějším jako nejvhodnější model vzdělávání. Proto jsem uvítal nabídku dubnového zdokonalovacího kurzu v podmínkách pro mě neznámých, na Německé Rujáně, na Baltu.

A taky už mě po zimě děsně svrběly ruce:)

A tak jsem si zabalil teplé spodní prádlo, pak ještě jedno, políbil Terezku a Matýska, pohladil Pučmelouna a vyrazil vstříc neznámému.
Z Prahy, výchozího bodu naší cesty, jsme vyrazili kolem 6. ráno. My, to znamená já a podobně postižení kolegové-kurzanti Láďa, Kuba a Honza. Cesta byla poutavá snad jen díky tomu, že jsem si konečně mohl popovídat s lidma, které jachting opravdu baví, konfrontovat vlastní zkušenosti s jejich, vyptávat se, atd. Jinak zajímavá krajina končí za Milešovkou a další začíná až na první baltské pláži. Skoro 8 hodin roviny a borových lesů. Tedy nic proti borovicím, ale všeho moc škodí.

Přesto, počasí bylo náramné, svítíčko slunilo, tak jaképak stesky, dorazili jsme do Breege, malé vesničky s marinou na Rujaně.
Na začátek bych rád podotkl, že jsem měl o Baltu minimálně dvě zkreslené představy. Tak za prvé, voda je krásně čistá a za druhé Němci jsou celkem milí. Ne že by byli nějak extra spontánní a sluníčkoví, ale to nakonec my také ne, takže nám to celkem vyhovovalo. Dorazili jsme mezi prvními, takže jsme šli nejdříve shánět oběd. Ten nám poskytl sympatický rybí bufet hned u přístavu. Mimochodem, kdo nejí ryby, má na Rujáně zaděláno na slušný problém:) V podstatě mu nezbyde jiná volba, než Currywurst a to nejde v delším režimu ustát…
Nicméně, ačkoli je místní kuchyně pro nás mírně nezvyklá, není vůbec špatná a mysl otevřená v ní může najít zalíbení. Tak předně, Němci mají velmi rádi brambory. Nic proti tomu, brambory zachránili Irsko před hladomorem a taky se z nich dělá můj oblíbený „Jindřichohradecký s plachetnicí“. Ovšem tady k nim dostanete minimálně v polovině případů rybu v osvěžující, studené podobě, např. uzenáče všelikerých odrůd, matjesy s cibulí, nebo sladkokyselého pečenáče ze sledě. Tolik alespoň moje zkušenost :)

Celkem nás jedou čtyři lodě, z toho 3 mají mít 35 ft a jedna 42ft. Jedu na té dvaačtyřicítce, což je na jednu stranu asi dobře, protože co zvládnu s velkým šífem, mi potom s menším půjde samo, že? Pěkná pitomost. Jak se ovšem ukázalo, naše informace nebyly správné, nešlo o dvaačtyřicítku. Ta věc měří rovnou 46 stop a ke všemu nemá příďový propeler. Bude asi sranda….

Večer je briefing v místní restauraci. Kapitáni jednotlivých plavidel dali hlavy dohromady, studovali dlouze synoptické mapy zleva doprava a zase zpět a ukuli přelomový plán. Malovalo se na flipchart, padali odborné meteorologické termíny a mazané argumenty. Za daných podmínek, převládajících v příštích dnech, nemá extra cenu pokoušet se obeplout Rujánu, jak bylo v úmyslu původně. Namísto toho vyrazíme na volné moře a provedeme invazi na Dánský ostrov Mon, další den se stáhneme zpět na Německý ostrov Hidensee a poslední den budeme cvičit přístavní manévry v Breege. Surprise, surprise:) S ohledem na to, že od příjezdu je stále na co si připíjet, nikdo neklade odpor, ba naopak zavládlo nadšení. Dánové, třeste se…:)

**Neděle 5.4.2015,
**Breege – Klintholm (Mon), cca 50NM
Vstávám mírně požmán, včera se to zvrhlo v nějaký rumový challenge. Zima je jak v ruském filmu, na mole je souvislá vrstva jinovatky. Za takových podmínek bych kocovinu nečekal, ze zkušenosti vím, že následky pijatyky lze výrazně zmírnit vymražením. Tak dnes to tedy moc nezafungovalo. Bohatá snídaně kontinentálního typu, míchaná vajíčka, výběr sýrů a uzenin, do kafe rum na zbrchání…. To bych si nechal líbit každý den:)

Rujána je sice ostrov, ale děravý jak ementál a Bregee je umístěno ve vnitřní laguně, daleko od volného moře. Celý systém místní plavby je založen na umělých kanálech, vybagrovaných v mělkých lagunách. Kanály jsou značené klasickým způsobem pomocí červených a zelených bójek a jsou nejen po čertech úzké, ale i mělké. Mají i své křižovatky, hlavní tahy a tak dále… Každopádně to trvá pěknou chvíli, než se člověk dostane za znak Volné vody.

Na lodi je nás včetně kapitána devět, kromě mě samí prosolení bejci. To je samo o sobě důvodem k sebejistotě a ta jak známo vede k průseru:)

A tak, když došlo na vytažení hlavní plachty (která je klasická, ne rolovaná do stěžně), s údivem a bez sebemenší šance s tím něco udělat, sledujeme, jak se nám z čista jasna spouští gena, které nějaký dobrodruh ve 20 uzlovém větru uvolnil stoper:) No, nastalo pozdvižení, jaké Baltické moře nepamatuje a po krátkém a vítězném boji jsou všechny plachty tam, kde mají být a dokonce jsou v celku…

Míjíme maják na východním útesu Hiddensee a vlnky se začínají zvedat. Vytrimováno na stoupačku, v náklonu se probíjíme za vytýčeným cílem. Všem se začínají protahovat obličeje, ovšem nikdo nevolnost nepřizná. Naprosto plynule klesá počet aktivních členů posádky a někteří se ubírají na kutě. Včerejší nezřízená party, krátké ostré vlny a lezavá zima postupně seznamují s mořskou nemocí každého z nás, kapitána nevyjímaje. Odolávám a zůstávám v kokpitu, spíš z obavy, že v podpalubí se to může jen zhoršit, než z nějakého hrdinství. Nakonec, když nás střídají již vyspaní, to vzdávám a zalézám do spacáku. Nerad, ale musím přiznat, že to bylo poprvé, co mě můj spacák zklamal a já jsem nebyl sto se v něm rozehřát. A to ani po hodině a půl.

V podvečer nakonec velmi vítáme možnost vyvázat se v marině v Klintholmu. Procházka na místní pazourkovou pláž pro pár oblázků na sekeromlaty. Všechno je tu takové úpravné a vyumělkované, až sterilní. Velmi neosobní, ani náznak nějakého útulného čurbesu  V maríně jsou k pronájmu rekreační chatky pro víkendové rybáře, kteří jsou tu opravdu mocným hnutím. Svorně tu vedle sebe nahazují děti od předškolního věku až po důchodce.

Taky úhrada za služby je tu jako z jiné planety. Žádný Fraňo nebo Vujko, který ostřížím pohledem luxuje své molo a číhá na další oběti. Žádný dráb, který vám začne vypisovat račun, ještě než stihnete dotáhnout mooringy. Ne, tady mají parkovací automat, nikdo nepochybuje, že všichni poctivě zaplatí. A ono to tak i asi je, nakonec za 46ft loď to dělá nějakých 120,- DKK, což je necelých 450,- Kč. Whaw :o
Večer jdou chlapy do hospody, já v náhlém osvícení na to kašlu, bo jsem chudý synek a mám tušení, že cena nebude adekvátní. Taky se hoši vrátí celkem záhy, ono i ti nejzámožnější z nás nejsou zrovna nadšení z piva za 7,- EUR (které bylo posléze navíc identifikováno jako Konrád z Liberce :D ). Zbytek večera se věnujeme odborné diskuzi nad sklenkou výtečného rumu….

Pondělí 6.4. 2015,
Klintholm – Vitte (Hiddensee), cca 42NM
Ráno horká sprcha jako příprava na tu děsivou zimu, snídaně, kafe s rumem. Celkem záhy odrážíme, cvičíme ještě přistání bokem, vítr fouká podél mola, celkem to jde hezky. Vyrážíme zpět do Německa, kupodivu opět na stoupačku. Dnes jsem to pojal zodpovědně, mám víc vrstev, než cibule. To máte dvoje ponožky, dvoje podvlíkačky, šusťáky, goretexové kalhoty, lyžařský rolák, flanelka, softshelová bunda, tlustý svetr, větrovka, kulich a pletené rukavice. Snad to bude stačit. Nestačilo…

Cesta probíhá idylicky, střídáme se za kormidlem, až do okamžiku kdy někdo nahodí autopilota:).
Jediná zaznamenání hodná událost byla, když jsme dohnali a předehnali loď našich kolegů. Vskutku povznášející pocit, kdybych neměl strach, že mi omrznou hlasivky, snad bych i zavýskal. Je taková kosa, že ani rum nepomáhá.
Na dohled od Hiddensee odpadneme na bočák, v odpoledních hodinách vplouváme do plavební dráhy a v podvečer se vyvazujeme na městské molo ve Vitte.

Večer jdeme do místní restaurace (samozřejmě rybí) na nějaké to jídlo a pivo, následně akademická debata v salonu naší Mony Lisy, za účasti největších přítomných kapacit. Prima večírek.

Úterý 7.4. 2015,
Vitte – Breege, cca 12 NM
Dnes už nás čekají jen kanály, tak se nikam nehrneme. Nakonec, jsme uvázání u mola a na nás jsou vyvázány další dvě lodě. Jdu se podívat na pláž, ale tak fouká, že tam dlouho nepobydu. Vyrážíme.

Cestou míjíme vyloženě davy rybářů, kteří stojí skoro po prsa ve vodě, vedle sebe plovoucí lavor a chytají sledě. Bože můj, to jsou magoři! Ovšem, na druhou stranu, určitě nemají problémy s hemživostí :D

Dost se dnes rozfoukalo, něco ke 20-ti knt, nácvik manévrů v maríně bude asi bojovka. A taky že jo. Vítr ještě sílí, takže si každý zkusíme jen zajet přídí mezi kůly. Což je mi sice v Chorvatsku celkem na prd, ale i tak je to zajímavá zkušenost. Moje přistání připomíná nejvíce biliár – přistávám odrazem o vedlejší loď, ale po mě následují i komplikovanější šťouchy ve stylu „sloupek – loď – sloupek“, takže to mohu považovat za vítězství:) Než se všichni vystřídáme, jsme docela mokří a prochladlí, takže na to hážeme bobek a jde se balit.

Mírné povyražení nám působí pouze nejmenovaná sesterská loď, které z neznámých příčin opustila kanál značený bójemi a asi 100m před marínou uvázla na mělčině. Samozřejmě před zraky zděšeného Haffenmeistra. Po pár desítkách minut ji vyprostí jiná plachetnice a je po divadýlku:)

Bylo to fajn. Celkově nejsilnější dojem je chlad, nevolnost a znova chlad, ale poznal jsem pár nových lidí, něco se snad i naučil a hlavně nakoukl do jiných než Jadranských vod. Balt je jiný, každopádně krásný a pro sportovní jachting asi do jisté míry vhodnější. Větru je tu dost, ceny nejsou tak vyšponované. Takže proč ne, klidně se sem zase někdy podívám, jen to už asi nebude na začátku dubna:)

• Fotografie

Související rubriky

• Geneze mořeplavce - Duben 2014
• Sedm statečných - Září 2014
• Velká Mončičí plavba - Září 2015
• Chlapinec Májový - Květen 2017
• Bleší cirkus na vodě - Srpen 2017
• Zelený ostrov - Květen 2018
• Na čele dieslové smrště - srpen 2018
• Do zátoky škeblí a na ostrov na ostrově - květen 2019
• O Petru Panovi a Žlutém domečku - červen 2019
• Operace Kindergarten - Červenec 2020
• Výprava do pravlasti Poseidónovi - září 2020
• Loď plná smůly - červenec 2021
• Řecko druhé - září 2021
• Kornaty ve stylu Zenovém - duben 2022
• Z Athén na (řecký) Gibraltar - září 2022
• Apokalyptická plavba - září 2023
• Gegen den wind… - září 2024
• Polsko Nasladko - červenec 2024
• Výprava subpolární - květen 2025