Operace Kindergarten - Červenec 2020

Údobí lidských dějin v čase mezi morovými ranami jachtingu příliš nesvědčí, ostatně jako čemukoli normálnímu, co jsme se naučili vnímat jako běžný standard a naše nezadatelné právo. A přesně to se nám letos událo. Restrikce, hrozby a volání po zodpovědném chování všude kam jen oko dohlédne a ucho doslechne. Obvyklou Jarní plavbu jsme museli za cenu jistých ústupků přetvořit v Neobvyklou plavbu podzimní a nad Plavbou letní, plavbou rodinnou, visel do posledního okamžiku Damoklův meč v podobě nestálé či zhoršující se virologické situace. Po pravdě, až do samotného nalodění jsem pořád přemýšlel ne JESTLI , ale KDY se to podělá. Což se naštěstí nestalo, ale nervy to teda byly pekelné.

Myslím, že někdy na samém našem jachtařském začátku jsme si s Terkou říkali, jaká to bude paráda až bude dostatek zkušeností a odvahy nést tolik zodpovědnosti a my jednou vyplujeme s větší partou na nějakou tu velkou rodinou plavbu s dětmi. No, tak zdá se, že tento čas již nadešel:)

Na začátku byla myšlenka, z té vznikl plán, byli zainteresováni vybraní jedinci vysokých kvalit morálních i dalších a naše výprava za dobrodružstvím mohla započít. Původní posádkou jsme měli být my, tedy Rumovic, Karel s dcerkou Nikolkou a Pepa s Vlaďkou a dcerkami Viktorkou a Mařenkou. Bohužel tato sestava dostala necelý měsíc před vyplutím závažnou trhlinu, neboť jeden z našich nejnadějnějších kadetů, Pepova mladší, si zlomila nohu v kotníku. Přes veškeré zaříkávání a temné rituály se jí noha do odjezdu zázračně nezhojila a musela tak svůj námořnický křest ještě o nějaký čas odložit a zůstat i s mámou doma. (Milá Madlenko, neklesej na mysli, je na tebe pamatováno a pokud bude zájem, tak příští rok máš místo v posádce jisté. Jen se chvíli před tím vyhýbej trampolínám :) ).

Na pozici náhradníka dvou absentujících dam nastoupil Pepého brácha Roman a ačkoli těžko mohl Pepovi nahradit lepší polovičku a ratolest, své role se ujal se ctí.

Domovem a bezpečím se nám měla stát šarmantní francouzská dáma s nemořským jménem Himalaya a domovským přístavem marína Rogač na Šoltě.

Cesta proběhla uspokojivě, nalodění na trajekt také bez škobrtnutí a o sobotním obědě už jsme stepovali v maríně. Ta je mimochodem dokonalá. Tedy téměř. Malinkatá zátoka s kamenným molem, jen pár plachetnic a kancelářská budka. Benzinka je naproti přes zátoku u trajektového mola, do výborné konoby Piero bylo z lodi asi 10 kroků a hned vedle poslední lodi krásná pláž s koupací zónou takže děcka mohla blblnout a neprudit. Záchody jsme sice vůbec nenašli, ale to bylo způsobeno Syndromem líné huby, takže naše smůla. Sotva mi to nebylo moc blbé, čile jsem naklusal do kanceláře se srdceryvným příběhem jak nám ta cesta uběhla rychleji než mohl kdokoli předpokládat a že teda jako vím že jsme tam moc brzo, ale že bych se přece jen odvážil poníženě otázat, kdy nejdřív by mohla naše Himalaya být ready for check-in, služebníček uctivý… Base manager byl velice vnímavý muž a s porozuměním odvětil že se mám zkusit zeptat za hodinu. Což teda říkal i o hodinu později a pak ještě jednou, ale v pět odpoledne, kdy bychom měli podle smlouvy teprve začít s papírováním, jsme měli přebranou loď, takže jsme na tom přece jen nějaké ty dvě hoďky vydělali. Jelikož chorvatské vražedné vosy jsou rok od roku agresivnější a vybrali si v čase čekání na loď hned tři oběti v řadách naší posádky, nelenili jsme a bez okolků připravili vše k vyplutí. Další parádní plavba byla zahájena… :)

**11.7.2020
Marina Rogač, Šolta – Zavala Luka, Hvar, 18,3 NM
**
V 17.15 jsme uvolnili lana a vypluli ze zátoky na jihovýchod ke Splitským vratům. Lodí bylo asi méně než obvykle, ale zase ne o tolik, takže pořád bylo co řešit. Neptun dostal svou úlitbu „Jindřichohradeckého s plachetnicí“, neboť jsem s ohledem na bezproblémový průběh předchozích plaveb přesvědčen, že mu chutná (protože není slečinka a frfňa jako někteří :D ) a když nám to tak funguje, tak proč ho dráždit, že?
Původní plán, tedy dát si nočku až za Lastovo, jako obvykle zhynul na úbytě tváří v tvář předpovědi počasí, naší únavě a zásadnímu nesouhlasu té rozumné poloviny naší domácnosti:)
To už je prostě osudem všech původních plánů. Novou a všemi akceptovanou alternativou byl Starigradski Zaljev na Hvaru, konkrétně velmi hezká zátoka Zavala Luka. Je to hluboký zářez do ostrova, který slibuje solidní krytí proti slibované bóře, navíc je tam sympatická hospůdka. Posledně jsme tam byli před sezonou a bylo zavřeno a tak jsem tak nějak doufal, že tentokrát bychom si tam něco dát mohli.

Plavba probíhala nadmíru klidně, avizovaný vítr se nedostavil, tedy rozhodně ne v míře vhodné k plachtění. Za klidného brumlání našeho motoru Yanmar jsme nakoukli do zátoky Luka Tiha (která se nám stejně jako když jsme tu byli naposled nijak výrazně nelíbila), abychom následně definitivně zvolili za dnešní nocoviště vedlejší Zavala Luku. V 20.35 jsme se po 18,3 mílích vyvázali na bójku (250KN). Přímo před hospodou… která byla z důvodu nezájmu o Čínský mor zavřená. Tisíc kulí a láter, zase prd!

**12.7.2020
Zavala Luka, Hvar – uvala Stončica, Vis, 19,3 NM
**
Ráno, raníčko panna vstala a flákala se až to hezké nebylo. Koupání a plavení dětí jí zabralo málem půlku dopoledne. Ale jelikož se před polednem měl dostavit větřík a cílem dnešní plavby měl být Vis, podařilo se nám o půl desáté opustit bójku a vyplout ku vzdálenému horizontu. V zálivu skorou nefoukalo a sotva jsme se dostali ze zákrytu, přišel i slibovaný severozápadní vítr (do 16 knt), který nás na bočák krásně svezl až před zátoku Stončica. Postupně se trochu vybudovaly vlny, což naši nejmladší plavčici namotivovalo ke krmení rybiček, ale jinak plavba proběhla bez potíží a zaznamenání hodných událostí.
Zátoka Stončica leží východně od Visského zálivu a typ jsem na ni získal z článku na Lodninoviny.cz, který až do nebe vynášel místní konobu a písečnou pláž. Plán tedy byl jasný: bójka (250KN), radovánky z lodě i ze břehu a večer návštěva šantánu. A tenhle nám pro změnu i jednou vyšel. Koupání super, večerní hostina opulentní až přímo epická a domače vino skvělé. Jen houšť, tohle bych mohl každý den.

Jelikož se odpoledne víc rozfoukalo, měl jsme neklidnou noc. Loď na bójce tančila, do zátoky se stáčel vítr (max 25knt) a chodily odražené vlny. Chodil jsem kontrolovat lana, ale ta by udržela i USS Nimitz, takže spíš jen preventivně a pro klid Terezky (která mě mimochodem ve zhaslém salonu vyděsila k smrti, ještě jednou děkuju :D ).

**13.7.2020
Uvala Stončica, Vis – Tri Luke, Korčula, 23,7NM
**
Na celý dnešní den byl ohlášený příjemný severozápadní vítr 4-5Bf, nebylo kam se hnát a tak jsme dětem dopřáli celodopolední šmrdlání v písku na pláži. Až před druhou po obědě jsme uvolnili bójku, obepluli mys s majákem a s větrem v zádech, jen na genu jsme se nechali sfouknout až k západnímu cípu Korčuly. Děti plavbu vesměs prospaly, nebo si hráli v podpalubí. Moře po včerejšku trochu zhrublo a každou „devátou“ jsme dostávali ze zadoboku, tak to ani za kormidlem nebyla nuda. V bezprostřední blízkosti cíle jsme se dostali trochu do zákrytu, a tak jsme zrušili po 21 NM oplachtění a asi míli a půl domotorovali na kryté kotviště Tri Luke.

Tri luke jsou k jihu orientované zátoky ve tvaru ptačí stopy a popravdě nic výrazně zajímavého nenabízí, prostě jen prostorné kotviště kryté na severní větry. Kokpitový večírek byl zcela zanedbatelný, noc na kotvě klidná.

**14.7.2020
Tri Luke, Korčula – otočič Saplun – uvala Przina, Korčula, 32,1 NM
**
Úterý. Den kdy se nám mělo podařit dosáhnout nejzazšího bodu plavby a všechny (a zejména mou pochybující ženu) úplně odrovnat divokou krásou kotviště u ostrůvku Saplun, východně od Lastova.

Beze spěchu jsme odkotvili kolem desáté dopolední a za dobráckého klapání našeho Yanmaru na mírném moři bez použitelného větru jsme přímkou zamířili tam, kam nás od začátku srdce táhlo. Kormidla se ujala Viktorka a celou trasu nás vedla bezpečně a neomylně.

Jak jsme se blížili k Saplunu, dostavila se i nervozita. Nakonec, lodí na moři bylo dost, kotviště je to krásné a navíc je, sice podivná, ale přece jen hlavní sezóna, tak abychom se vlezli. V duchu jsem si zkoušel lagunu vybavit a představit si, kolik lodí na kotvě by se tam mohlo bezpečně vejít…. Odpověď byla nasnadě sotva jsme minuli poslední ostroh Saplunu a vpluli do zátoky. Žádná! Nějakého jantara z vedení Parku Prirode Lastovo napadlo, že když už je to tam tak pěkné, proč to tam celé nezaprasit bójkama, že? Ať z toho taky kápne nějaká ta Kuna…. To by člověk fakt brečel… Tatam je romantická modrá laguna, lodí jako když naseje, lidí jak do Májového průvodu a veškeré kouzlo v pr..li.

Tak jsme se vyvázali, něco pojedli, pokoupali, SUPa prohnali a ostrov dobili. A řešili co s námi. Zůstat, nezůstat…? U nás, co jsme to tu viděli prázdné, převládal asi pocit zmaru a zklamání a tak, když se před pátou na obzoru objevil výběrčí, prostě jsme se odvázali a s výkřikem „Strč si ty saně do řiti, pajtášu fůsatý!“ jsme odpluli s hlavou hrdě vztyčenou. Normálně tohle nedělám, obsadit bójku a zmizet před placením, ale tohle, tohle (!) bylo osobní!

Alternativním kotvištěm pro dnešek byla uvala Przina na samém východě Korčuly a jelikož se nám zase krásně rozfoukalo, dali jsme si to na bočáček až téměř do zátoky, které ač disponuje jednou z mále písečných pláží v lokalitě, není až tak hojně využívána. Kotva do písku těsně před sedmou, večerní pohodička, noc klidná.

**15.7.2020
Uvala Przina, Korčula – uvala Lovišče, Sčedro, 28 NM
**
Mates má narozeniny! Z tohoto důvodu byly vyhlášeny oslavy spojené s beach party a s využitím místních atrakcí, konkrétně vodního skákacího hradu. Jásání nebralo konce.

O půl čtvrté odpoledne jsme vytáhli kotvu, neboť Šolta je daleko a bylo třeba ukousnout patřičný denní příděl mil. Obepluli jsme Lumbardu, v Korčule na starém mole pod hradbami nabrali Romana, který si sem (zcela dobrovolně) udělal výšlap, a vyrazili Korčulanskou tryskou na západ. Tryska netryskala, takže pro změnu „na ropáka“. Bylo trochu kouřmo, ale šikmé slunce vykreslovalo hezké výhledy na horizontu, tak to až tak nevadilo.

Dnešní destinací se měl stát ostrov Ščedro, malinkatý bráška Hvaru. Jsou tam dvě zátoky s konobami, kdysi jsme v jedné z nich byli (v zátoce Manastir) a mělo to tam úžasnou atmosféru, takže jsme si chtěli pojistit bójku telefonickou rezervací. Ehm, tak asi jsem naivní a sezóna není až tak zlá, prostě nás zdvořile odmítli. Ve druhé zátoce jsme po připlutí naštěstí nalezli dostatek místa, respektive bójek (ty už jsou fakt snad všude, asi si budu muset pořídit aktuálnějšího pilota HR pobřeží). Těsně po osmé byla dnešní plavba ukončena vyvázáním mez dvě bóje (nějaká místní špecialita) za přátelských 210KN.

Zátoka Lovišče je širší než vedlejší Manastir a nabízí hned tři konoby. Z vrozené nechuti k práci, nebo z touhy po otestování autentické ostrovní gastronomie jsme podnikli odvážný nájezd postupně na všechna restaurační zařízení v dosahu, ale odevšad nás bleskově vyprovodili :(
Inu pozdní příjezd má i svá jasně definovatelná negativa a pohodoví ostrované ze Ščedra nemají toho správného obchodního ducha svých příbuzných na pevnině. Tak jsme si to vynahradili alespoň příjemným posezením v kokpitu :)

**17.7.2020
Uvala Lovišče, Sčedro – uvala Taršče, Sv. Klement, 15,5NM
**
Koupání je tu prostě skvělé, přímo pod lodí ze dna majestátně trčela Kyjovka, vymírající největší mlž Jadranu a i rybek tu bylo ukrutná kupice. Všichni plavali, relaxovali, nebo co kdo chtěl a včerejší restaurační neúspěch byl odpuštěn a zapomenut.

Po obědě přišel čas se zase kousek posunout, tentokrát na velmi exponované Pakleni otoci u města Hvar. Ne že by mě to tam někdy lákalo, ale mají pro nás výhodnou polohu, a navíc nechci zavrhovat nějaké kotviště bez osobní zkušenosti. Tak jsem se rozhodl, že to zkusíme. V zásadě jsou tam od jihu tři vyhlášená kotviště a to Vinogradišče, Taršče a Soline. První je zaplácaná neuvěřitelně předraženými bójkami a poslední otevřená vůči ohlášenému nočnímu severozápadnímu větru, takže tak byl výběr poměrně jednoduchý.

Lodí bylo v zátoce teda požehnaně a navíc má dost velkou hloubku v ose, takže jsem se rozhodl, stejně jako mnozí jiní, zakotvit systémem kotva-břeh. A to vůbec poprvé. No, co vám budu povídal, legrace to byla nevídaná. Služebně nejmladší člen posádky Roman byl vyslán s pekelně těžkým lněným lanem na břeh, zatímco já jsem udržoval zakotvenou loď motorem plus minus na požadované pozici. Ale tak nic jsme nerozbili a nikdo se nezranil, za slabou půlhodinku jsme měli hotovo :D Při troše snahy se to dá napoprvé považovat za úspěch. Po zbytek dne koupačka a poživačné radovánky. Noc naštěstí klidná.

**18.7.2020
Uvala Taršče, Sv. Klement - Marina Rogač, Šolta 21,5NM
**
Jeden den prostě musí být poslední, ať se mi to líbí nebo ne. A ten přišel dnes. Ale nebyl důvod extra spěchat, takže jsme dopoledne opět zcela neproduktivně prozevlili. Potápky se potápěli, skokani skákali, sluníčkáři se slunili…svět byl prima místo:)

O půl dvanácté jsme uvolnili záďové lano, odkotvili a vyrazili na poslední etapu. Ještě jsme nakoukli do zátoky Soline, jen pro tu informaci jak to tam vlastně vypadá, stočili příď na sever a po proplutí úžinou mezi přilehlými ostrůvky jsme mohli naposled vytáhnou plné prádlo.

Foukal severozápad do 16 knt, kdo měl ruce a chuť, mohl se chopit kormidla a Himalaya plula tak majestátně, jak se na pravou dámu sluší a patří. Jak se blížila Splitská vrata, provoz houstl a vítr sílil. Lodě se stahovaly zpátky k marínám. Před průlivem jsme šli na první ref, vítr se stočil na přední a začal chodit přes 20knt. Přímo v úžině jsme museli refovat ještě jednou, neboť vítr narostl na stabilních 25knt a z temnoty podpalubí mě moje žena probodávala opravdu ledový pohledem:D

Asi míli nebo dvě za průlivem nám vypnuli vítr. Tak jsme tam stáli, kolíbali se a přemýšleli jestli čekat nebo ne. V tu chvíli někdo prohlásil: “Hele, myslíte že o nás ví?“ Otočil jsem hlavu a koukám že mi někdo míří čelenem přímo mezi lopatky. Loď tak 50feetů, na motor tak 5-6 uzlů, ani ne čtyři lodní délky za námi, na přídi sedí nějací lidi a hledí na mě stejně blbě jako já na ně. Když byli od nás tak polovinu vzdálenosti někdo z těch sedících se otočil začal halekat směrem ke kokpitu. Za kormidlem se posadil doposud ležící skipper, vytřeštil na mě oči, na poslední chvíli strhl kormidlo a velmi omluvně nás zdravil. Odpověděl jsem velmi odměřeně, ne každý den se stávám cílem taranu :D

Když jsme vybírali marínu, měl jsem hroznou radost, že je tak malinkatá a že má i benzinku. To mě ovšem nenapadlo, že když vplujeme do Rogače budou tam čekat na tankování snad všechny lodě z Trogiru a Segetu. No hnus velebnosti, v Segetu je benzinka snad s dvanácti stojany, vybavená mooringy a svižnou obsluhou. Tady krátké molo k bočnímu stání a dva stojany. A takový nával. Chvíli jsme ten mumraj pozorovali a jelikož jsme byli asi desátí v pořadí (a před námi bylo i několik velkých motoráků), rozhodl jsme se zaplout do mariny a na benzinku vyřešit až ten blázinec opadne. Přistání proběhlo bez problémů, předání následně také. Naftu jsme nakonec dovezli v kanystrech na dvakrát, protože u benzinky to nebralo konce.

Sprcha, balení, uvolnění. Opět úspěšně zakončená plavba, bez incidentu a bez vady. Ono se to nezdá, ale ten stres z té velké zodpovědnosti se celý týden hromadí a po pátečním přistání ze mě vždycky spadne naráz, což je mimochodem natolik uvolňující, že to činí konec plavby vlastně docela příjemným. Nebo to celou situaci alespoň ulehčuje :)

Večer ještě mírné bakchanálie v mezích zákona v konobě Piero a ráno trajekt a hurá domů.

Bylo to fajn, něco mohlo být jinak, ale to je vývoj, příště se polepším. Tímto děkuji posádce za skvělou spoluplavbu a doufám že si to všichni užili jak se patří.

A nejvíce děkuji své milované Terezce, pro kterou byly vždy naše dovolené v nejužším rodinném kruhu svaté a která v tomto vládne nezpochybnitelným právem Veta. Ač plachá a nedůvěřivá k celému konceptu, zapřela sebe samu a celou tuto akci umožnila. Děkuji za to, že jsi taková, jaká jsi. Prosím, nesnaž se změnit :)

A nakonec mapa a **fotky

**.

Ahoy!

Rumovi na cestách

Operace Kindergarten - Červenec 2020

Související rubriky