Kornaty ve stylu Zenovém - duben 2022

Je nespočet mistérií v kosmíru který obýváme. Tolik otázek. Jsme na Zemi první nebo jsme jen další kolo opakujícího se cyklu? Je tam někde v nepředstavitelné dálce jiná myslící rasa? Je blíže pravdě evoluční teorie nebo Genesis? Proč někdo vymyslel dušenou mrkev a jak to, že mu to ostatní dovolili? A v neposlední řadě, může být neočekávaná a narychlo organizovaná rodinná plavba k přežití, nebo je z podstaty věci odsouzena býti třeskutým průserem kataklyzmatických rozměrů?

Je toho tolik. Alespoň na poslední otázku už ale odpověď máme a já nebudu váhat se o výsledky našeho experimentu podělit.

Jak vlastně může k něčemu takovému jako je operativně řešená dovolená dojít v rodině, jíž s laskavostí a láskou (spolu)vládne žena svědomitá a precizní, milující tabulky, itineráře, návody, a dokonce příbalové letáky? O tom vedou vědci nekončící spor, ale prokazatelně se to stát může.

Na začátku všeho byl Vánoční dárek. Nebál bych se říct že dárek úžasný, dárek, který mě nadchnul jako málokterý. Jednalo se o pokročilý jachtařský kurz, kvalitní, a načasovaný na Velikonoce. Mám velmi rád jaro v Chorvatsku a čím rannější tím lépe, a tak jsem se dost těšil. Nebudeme ale chodit kolem horké kaše, když se něco podělat může, tak se to většinou bez pardonu podělá. Někde se stala chyba a agentura se mnou počítala na jiný kurz, který jsem ovšem absolvoval už dříve, a tak pro mě už takovou hodnotu neměl. Ale kolem lodí jsou většinou fajn lidé a domluva je možná, a tak nebyl problém domluvit se na vrácení peněz. Co ovšem v takovém případě činit s nabuzeným jachtařem. Faktor těšení na maximu, papily naladěny na mořskou tříšť, tělo lačnící po Jadranském jarním slunci, a ono prd? Tak to tedy ne! A tak jsem začal doma zasvěceně hovořit o prázdných čarokrásných zátokách, kvetoucích sukulentech a smaragdové zeleni v létě nepoznané. Výsledek nebyl okamžitý a nebyl bez boje, ale dostavil se, a to se počítá.

Ze všech možností, které se nabízely nám nejzajímavější přišlo využít předsezonního termínu k návštěvě NP Kornaty, kam by mě v létě nedostal ani pod hrozbou ostré střelby. Cílem bylo, aby se dostavilo okouzlení z jedinečného archipelagu a kluci nepoukazovali příliš na výrazný nedostatek koupání. A taky nějaká ta minimální turistika bez přítomnosti davů by byla vítána. Z nabídky lodí jsme proto vybrali maličkou Sun Odyssey 30i jménem Espresso z maríny Betina na Murteru. Je to nadohled, a navíc tyhle malé maríny mám nejradši. Objednávali jsme s mírným předstihem, nebylo to úplně na krev, ale i tak se to neobešlo bez zmatků. Tak v první řadě, v okamžiku, kdy jsem to zaplatil, jsem se dozvěděl, že Mates má ve stejném termínu Školu v přírodě. To nevymyslíš. Ale zase nám jednou agentura vyšla vstříc a za pravda ne úplně malý poplatek, nám vyplutí posunula. Až mi to začínalo být podezřelé. No a pak tu byl obvyklý problém akutní soplitýdy. Mikeš pár dní před odjezdem začal vydávat zvuky jak přesycený dvoutakt a přes mou výhrůžnou gestikulaci upozornil svou milovanou maminku na svůj alarmující zdravotní stav. Kdyby uměl psát, psal by závěť, on si tyhle věci umí užít. Padaly velmi extrémní návrhy od Pojedeš jen s Matějem přes Pojedeš úplně sám, Sežeň si jiné šílence a Necháme to propadnout. No bylo to vtipné, ale nakonec jsem prosadil argument, že slaný mořský vzduch je na plicní mor nejlepší a marodit se dá i na lodi.

A tak jsme nakonec vyjeli. Mates s rýmou ze Školy v přírodě, Mikeš s jiným eklhaftem ze školky, Terka s kombinací všeho a s obzvláště velkou lékárničkou na klíně a já s pokornou prosbou k Všehomíru, aby to byl jen standardní provar a ne nic obzvláště mazaného, čím bychom se zapsali do kronik. Klasika, jinak by nás to ani nebavilo.

Cesta byla standardní, odsýpalo to kvapem, a tak jsme byli po poledni na chorvatském pobřeží. Času bylo spousta, a tak jsem se zastavili podívat na Vransko jezero. A to bylo první příjemné překvapení. Jel jsem kolem mnohokrát a vždycky jsem ho tak nějak ignoroval, musím říct ke své škodě. Takhle z jara jsme tam byli skoro sami a mělo to hrozně zvláštní mírumilovnou atmosféru. Je to plochou největší chorvatské jezero, je mělké a plné ryb. Na břehu jsou vyvýšené dřevěné stezky a pozorovatelny pro milovníky ptactva. Voda je zelená a modrá, rákosí šumí, všelijaké ty lysky a potápky po sobě pokřikují nějaké sprosťárny…. jednotlivě to není nic, co by vám vyrazilo dech, ale jako celek vás to naopak přinutí se zhluboka nadechnout. Terezka slzí dojetím, prepubescent je otrávený jak šváb a předškolák nadšený (jako vždy).

V kopcích na severní straně jezera je krásná panoramatická vyhlídka na Murtesko more, Kornati a Šibenické souostroví. Taky stojí za zajížďku. Kolem jezera je navíc několik památek z různých období historie od antiky po středověk, ale na ty si budeme muset najít čas příště.

Každopádně, před třetí hodinou jsme byli v Betině na Murteru. Marína je to kapesní, lodí málo, a tak jsme mohli provést check-in v podstatě okamžitě. Espresso je to taková srandovní papuč, ale alespoň se to snadno vydýchá a je optimalizovaná pro čtyři ruce, takže pro nás jako dělaná.

A nastal obvyklý spor, který vedeme s Terezkou před každým vyplutím. Tedy to, jestli vyplout v sobotu (což preferuji já), nebo jakožeaniomylemvůbec, což je názor, který zastává moje žena :) S ohledem na zdravotní stav posádky jsem do toho ale nedal obvyklé srdíčko a spokojil jsme se jednoduchým dotazem a ráznou odpovědí. Tak prd, jde se někam na jídlo. Betina není dle mého soudu nic extra, pěkný kostel, někde je tam muzeum stavby dřevěných lodí a jinak takové normální dalmatské městečko. Po pravdě se nám ani nepodařilo najít konobu, kde by nám dali něco k snědku, a tak jsme nakonec skočili v restauraci v maríně, ale nakonec to bylo fajn. Kočky, lodičky, čerstvý jarní větřík za soumraku… bývají i horší podvečery:)

24.4.2022 - Marina Betina – Uvala Soline (ot. Pašman), 13,9 NM

Ráno bylo zataženo a foukalo nějakých 15-20 uzlů. Z boku, aby to bylo o chlup složitější. To jen dokazuje moji tezi, že vyplouvá se tehdy, když jsou na to nejlepší podmínky (tento popis se nápadně hodí na prosluněné bezvětří sobotního odpoledne :D ). Není to nic, co bychom nezvládli, ale pokud nechci odplutí zajistit sám, pak musím počkat až se na to bude Terka cítit připravená. Jsem jak na trní, ale vím že se posádka doléčuje a můžu být rád, že jsme tam kde jsme. Kolem 11.00 nakonec odtlačím motorem příď proti předobočnímu větru a v okně mezi dvěma poryvy stahujeme záďová lana a opouštíme marínu.

Před marínou vítr zesílil až na 25 knt. To už bych si ani netroufnut vydávat za podmínky pro plachtění s dětmi, navíc jsme to dostávali direkt přímo v ose, takže jsem ani nezkoušel provokovat plachtami. Asi po třech hodinách motorování na severozápad jsme se vyvázali na bójku v prázdné zátoce Solina na Pašmanu. Najížděli jsme dvakrát nebo třikrát, což u nás nebývá zvykem, ale to už je ta druhá strana mince u malých lodí, že se mnohem ochotněji a dřív při manévru nechají snést větrem.

Po obědě jsem byl zmermomocněn k odvozu kluků na ostrov, za účelem průzkumu a sběru přírodnin. Ale ejhle, motor odmítl vydané rozkazy a defétisticky mlčel. Aby nebylo mrzení, byl jsem nucen chopit se vesel, a nakonec to byla celkem sranda. Později jsem volal do charterovky, abych předešel budoucímu sporu o to, kdo za to může a kdo to zaplatí. Tak pobavil jsem, base manager mě po krátkém výslechu navedl na mazaně ukrytý palivový kohout a bylo po problému. Naštěstí se mi vysmál jenom trochu.

25.4.2022, Uv. Soline – Uv. Mir (Dugi Otok), 10,4NM

Vstali jsem přesně do takového rána, jaké jsem všem nasliboval. Hurá, moje reputace je zachráněna. Sluníčko svítilo, borovice voněly, modrá voda a zátoka jen pro nás. Dal jsem první koupání a všecko bylo famfárové.****

Najeli jsme na režim Pohoda. Po snídaničce, bez jakéhokoli spěchu, jsme se odvázali vypluli do modra. Moře bylo skoro hladké, pofukoval slaboučký osmi uzlíkový jižní větřík a naše lodička z toho na plachty dokázala udělat krásné 4 kn dopředné rychlosti. Někdy tedy méně, ale to bylo tak strašně fuk… Ani nebylo potřeba moc šahat na kormidlo, tak jsme se tak nějak slunili a souzněli s modrým mořem které se potkávalo s modrou oblohou a celé to bylo neskutečně lenivé. Nejvíc zenová plavba ever :)

Před průlivem Mala Proversa, takto vstupem do Národního Parku, jsme zrušili plachty a přešli na motor. Proversou teče docela silný proud, trochu to vypadá jako řeka. A za průlivem doprava – tam leží hluboko do Dugeho Otoku zakousnutá zátoka Telaščica, náš dnešní cíl.

Telaščica má statut Přírodního parku a nepatří k NP. Narozdíl od Kornatů, je Dugý otok pokrytý zelení, zejména borovicemi a cypřiši. V těsné blízkosti leží slanovodní jezero Mir a také jedny z nejvyšších strmých útesů na chorvatském Jadranu. Zátoka má několik bójkovišť, je vážně rozsáhlá. A my jsme ji měli v podstatě sami pro sebe :) (abych zase nekecal moc, několik lodí se v průběhu dne objevilo, ale nebylo jich víc než tři. Maximálně pět :D ).

Po vyvázání na bójku už nešlo déle odkládat slíbené. Kluci nafasovali neopreny a hurá do vody. A musím říct, že na to že měla nějakých 12-13 °C se tvářili nadmíru spokojeně.
Později se u nás zastavili strážci parku, aby nás stáhli o platbu za bójku, o níž jsem si myslel, že ji máme v ceně vstupenky do NP. Jak se ukázalo, NP nemluví s PP a ač obecně existuje vstupenka pokrývající oboje, tak je to zjevně vstupenka vydávaná nějakou třetí stranou a každopádně ji nemáme. Ale chlapi byly super, ubrali Espressu minimálně tři metry délky a udělali nám nelepší možnou oficiální cenu (takže jsme platili asi jako za kajak).

V podvečer jsme si naordinovali mini trek – jezero Mir a útesy. Neobešlo se to bez dalšího koupání (ale je třeba říct, že to jezero je o poznání teplejší. V létě umí prý i vařit ryby). Útesy byly dechberoucí jako vždy, ten pohled na ničím nenarušený horizont mě vždycky dostane. Pravda užil bych si to víc, pokud by mi synové neusilovali naprostým nedostatkem pudu sebezáchovy o infarkt, ale za to si můžu venkoncem sám, tak si nemám co stěžovat.

26.4.2022, Uv. Mir – Uv. Kravljačica (ot. Kornat), 7,4 NM

Ráno modré, sem tam bílý beránek, větru pramálo. A tak dnes pouze motor. Nevadí to, bubláme si to pomalu, na nízké otáčky a kocháme se prázdným NP. Ostrovy jsou zelené jarní travou, sem tam nějaký (nepochybně pichlavý) keř, strom je vyloženě rarita.

Je snadné v tom prázdném prostoru ztratit pojem o čase. Takové snové blažené bezčasí. Mlčet, koukat a být.
Trochu do reality mě vracejí kluci, v jejich věku pro to asi ještě nemají trpělivost a mylně to považují za nudu. To je nakonec pochopitelné a vlastně je to dobře, protože jsou tu na několika místech nečekaně malé hloubky a já si velmi snadno dovedu představit, kam by mohlo vést přílišné snění.

Před obědem, po dvou hodinách plavby bójkujeme v zátoce Kravljačica.

Na břehu je mezi pár borovicemi několik domků, a dokonce to vypadá na stálé osídlení. Na zahradě stojí včelí úly, na šňůře visí bílé prádlo, atmosféra letních prázdnin u babičky. Starý pán opravuje dřevěnou bílo modrou bárku.

Odpoledne uskutečňujeme výpravu do Středozemě. Ve vedlejší zátoce se totiž na skalnatém hřebenu tyčí trosky dúnandanské pevnosti Amon Sûl, jež v dobách dávných králů střežila nejsilnější z Palantírů.
Ve skutečnosti je to tedy byzantská pevnost, pravděpodobně ze 6. století, ale to nevadí, kdo to tam cítit chce, ten to tam má. A každopádně je odtud nádherný rozhled.
Ze zátoky se jde kozími stezkami, mezi olivovými hájky až ke kostelíku (některé prameny tvrdí že je stejně starý jako pevnost, ale to teda nevím) na úpatí kopce s pevností. Mezi olivovníky je taky jeden z mála místních zdrojů vody, ale zurčivý pramínek nečekejte, spíš takový Rybníček Brčálníček. Celé to tu má zvláštní atmosféru, člověk si není jistý denní ani roční dobou, místem ani časem. Jistoty a kotvy jsou zpochybněny…

A v podvečer, jako poslední bod programu tohoto úžasného dne, učím potomky jezdit na člunu s přívěsným motorem. A jde jim to skvěle, to nemohu říct! :D
Ale to se poddá časem :)

27.4.2022, Uv. Kravljačica - Ravni Žakan, 11,2 NM

Pocit vyrovnanosti a vnitřního klidu graduje, problémy se stávají malichernými a rozplývají se někde v dálce. Přesto je svět teď a tady velice konkrétní a všechny detaily mají ostré rysy. Jen ty věci vzdálené jako by ztratily na důležitosti. Takový okamžik rodinného štěstí bych si chtěl vrýt do paměti, ale vím, že to z podstaty věci nejde. Snad zůstane alespoň stín, příchuť, pocit…

Nefouká, proplétáme se mezi ostrůvky. Po poledni se vyvazujeme na mooring restaurace Konoba Žakan.

Jsme tu v podstatě sami, postupně připlouvají dvě nebo tři další lodě. Konoba je spíš dost “posh´n´fancy” restaturant, takže někteří řeší “free mooring for customers” tím že si skočí na zmrzku a presso, ale sezóna ještě nezačala, a tak to Chorvati nijak nehrotí.

Když napíšu že jsme vystoupali na nejvyšší vrchol ostrova a přešli ho napříč I podél, zní to jako poctivý sportovní výkon, pravdou ale je, že od našeho mola k odvrácenému pobřeží je asi 300 metrů a na délku má ostrov nanejvýš kilometr. Ale zase jsem se na procházce s klukama parádně vykoupali a z vrcholku je hezký výhled :)

Večer jsme se rozhodli pro restauraci. Mám rád dalmatskou kuchyni, I když někdo tvrdí že není příliš nápaditá ale pánové… teda tady jako Klobouček! Tuňáková paštika, chobotnicový salát, sardele v červené cibuli,… všechno excelentní. Já si dal jehněčí kotletky, ale protože mi je zblajznul Matěj, kterému nejely špagety s plody moře, tak jsem ochutnal v podstatě všechno, co přišlo na stůl. Trochu past bylo víno, neboť sice neměli obligatní Domače vino, ale nabídli nám “Izvrstnu Graševinu” Což o to, byla naprosto vynikající, jen nám neřekli že flaška stojí skoro 800,- Kč :D
Ale když je to jednou za uherský rok, kluci běhali po mole a sbírali na pláži mušle, západ slunce a love is all around, tak jsme si s Terezkou dali ještě jednu:) Jako zařvala tam čtvrtka výplaty, ale stálo to za každou korunu…

28.4.2022, Ravni Žakan - Kaprije, 14,4 NM

Dnes opouštíme Národní Park, takže zpátky do reality, více lodí, lidí a vůbec… kulturní šok :)

Ravni Žakan jsme nechali za zádí. Bylo slunečno a pro změnu se dostavil i vítr. Nic vražedného, 12-15 uzlů, nevím, jak víc by se to mohlo blížit ideálu. Vztyčil bych plachty, ale žena mi vysvětlila, že se mi vlastně nechce. “Tady ne, nevíme, co bude za tím ostrovem”, “Až za tím průlivem, tam by mohla být tryska” a “Ještě chvilku počkáme, jestli to moc nezesílí”. Co vám budu povídat, o dvě hodiny později jsme měli plachty venku :D

Asi na hodinku to bylo celkem hezké plachtění, pak jsme ovšem vpluli do úžiny mezi Kakanem a Žirje. Vítr se stočil, začaly chodit dlouhé poryvy kolem 25 uzlů a celé ~~to šlo do p.…~~ se to stalo více sportovním něž bychom chtěli :D Tak jsme to smotali, což se neobešlo bez prvků dramatu a zbytek domotorovali až na molo na Kaprije.

Za mě je Kaprije takové obyčejné ostrovní městečko, nic extra. Hodně bójek, dlouhé molo s mooringy, dobře krytá zátoka, nějaké konoby, obchod. Má ale skalnatý kopec, ze kterého je libový výhled. A tam jsme se vypravili. Turistické značky začínají u hřbitova a vedou po kamenitých stezkách macchií až na vrchol. Není to nijak náročný výstup a výhledy jsou opravdu hezké. Původní plán byl, že dojdeme do protilehlé zátoky Uvala Vela Nozdra, ale značení bylo takové… chorvatské, a tak jsme kruh uzavřeli opět u hřbitova :) Kluci pak chvíli skotačili ve vlnách na pláži.

Večeři jsme absolvovali v pizzerce hned vedle mola, aby Mates mohl obdivovat trajekt. Pizza, chuťovky z ryb a mořských plodů, Karlovačko, sve u redu :)

29.4.2022, Kaprije – Betina, 16,3 NM

Poslední den charteru hodně lidí nemá rádo. Je to něco jako pondělí. V únoru. U zubaře. Když venku prší. Kupříkladu Terezka je vždycky v pátek při návratu tak napjatá, že drnčí. Na jednu stranu bych to mohl vnímat jako bezdůvodnou nedůvěru v mé schopnosti, na stranu druhou se pak můžu o to více prsit, když všechno dobře dopadne:)

Počasí zůstalo stejné jako předchozí den, jen vítr se stočil a foukal ze západu. Takže tradičně proti nám. Mezi Kakanem a Kaprije dosahoval asi 25 uzlů, na Murterskom Mori pak 15-18. Dalo by se i plachtit, ale asi by to bylo mokré a posádka řekla ústy své tiskové mluvčí ne. A jelikož bych je sem zase chtěl někdy mimo sezónu dostal, tak jsem neprudil a poslušně motoroval :)

Před druhou jsme dorazili k benzince do Hraminy, skoro bez čekání doplnili a o půl třetí jsme byli bezpečně vyvázaní v Betině.

Další plavba byla za námi. Zpětně hodnoceno, byla v něčem těžko uchopitelném jiná než ty předešlé. S Terkou jsme se shodli že to byla asi nejlepší dovolená s dětmi vůbec. A já udělám všechno pro to, aby to nebyla anomálie, ale jasně definovaný růstový trend :)

Ahoy!

FOTKY ZDE.

Rumovi na cestách

Kornaty ve stylu Zenovém - duben 2022

Související rubriky