Gegen den wind... - září 2024

Jsou plavby, o kterých se píše snadno, kdy všechno hraje jak na drátkách, plachtění je idylické, turistické cíle a touhy naplněny, a i nejmenší taverny směle aspirují na Michellinskou hvězdu. Nebo jsou rodinné, samé sluníčko, happiness, sranda a zahálka. A pak jsou tady ty další. Plavby sportovnějšího charakteru, které vám rozhodí vnitřní hodiny systémem hlídek, vyčerpají vás dlouhými úseky v silném větru a přívalem zážitků z přístavních manévrů v podmínkách velmi vzdálených ideálu. Miluju každou z nich, jen o těch náročnějších je mnohem složitější psát, alespoň pro mě tedy určitě. Přesto se pokusím alespoň v krátkosti.

Po dlouhé roky jsme naše gentlemanské plavby směřovaly pouze a striktně do teplých krajin, za středomořskou kuchyní a kulturou, teplým mořem a zátokami zalitými sluncem. Nutno podotknou že mým snahám navzdory. Posádka sveřepě odolávala mým jistě nepřehnaným popisům divů severské přírody a krás plaveb v místech, kde je vám dobrá bunda milejší než orosený drink s paraplíčkem. Nic platné mi nebyly důkazy v podobě obrazové dokumentace, barvité plavbopisy severním větrem prověřených mořeplavců, ani mazané argumenty. Ale všeho do času…

Tak jako každá voda nakonec zteče dolů, a Stázina se dostanu Kubovi za ženu, i u naší posádky zřejmě nazrál čas zvednout hozenou rukavici a posunout laťku zase o malinko výše. Jinými slovy, na jaře 2024 si posádka k mému nemalému překvapení demokraticky odhlasovala naši první společnou plavbu ve vodách Baltického moře. Konečně! :)

Po obvyklých přípravách, zařizováních a nákupech tedy naše skupina druhý týden v září zamířila nikoliv na jih, ale na sever, směr Breege, Rujána. Západní Balt není žádná Arktická oblast, byl jsem tam už dvakrát v extrémnějších podmínkách, než nabízelo babí léto, ale rozhodně je to ten správný úvod do problematiky.

Cesta proběhla bez zaznamenáníhodných událostí, zejména díky Pepovi, jeho dodávce, a jeho dovednostem. V brzkých odpoledních hodinách jsme dorazili do mariny v Breege.

Krátkou návštěvu officu předcházelo zneklidňující zjištění, že veškerá smluvní dokumentace k pronájmu je bezpečně uložena u mě v autě před Karlovou garáží, ale teutonský mariner tuto zprávu nesl celkem statečně, zejména vzhledem k tomu, že pro nás stejně objednanou loď vůbec neměli. Místo námi vybrané Dufour 365 (2010), nám přidělili Dehler 38 (2019) jménem Anne. Bez omluvy či vysvětlení, jen tak. No nevzpouzel jsem se, sám maje máslo na hlavě, taky mohli dělat ofuky kvůli těm papírům, že? A nakonec, v zásadě jsme dostali adekvátní nebo lepší náhradu, tak jaképak copak.

Převzetí lodě proběhlo standardně, žádný trabl jsme v tu chvíli neobjevili, a tak jsme měli něco po páté odpolední v zásadě naloženo a naloděno. Zbývalo nám cca 2-2,5hodiny světla, na volnou vodu je to kanálem asi 12 NM, nad Baltem dozníval nějaký výraznější vítr a celkově, po sečtení všech pro a proti jsme dohodli neslušně brzký budíček, udělali si pohodlí v kokpitu a otevřeli pivko :)

8.9.2024 Breege – Kaseberga, 70NM

Vstali jsme poctivě a dle domluvy v pět ráno. A šli si zase lehnout, protože byla tma jak v ranci a ani náznak svítání :D Nicméně, o půlhodiny později se začalo šeřit a po nezbytné přípravě jsme v 6.00 opustili bezpečí mezi kůly a pomalu se probouzející marinu a vypluli na 12 NM dlouhou plavbu vybójkovaným kanálem, vstříc zelenému živlu baltských vod.

Náš plán nebyl z nejsložitějších, v zásadě jsme chtěli doplout na Bornholm, něco tam vidět a následně se v klidu a míru vrátit zpět. Měl jsem itinerář pro obeplutí Bornholmu oběma směry, primární i záložní přístavy, zajímavosti k navštívení a vůbec všechno, na co si člověk vzpomene. Proveditelnost byla podmíněna větrem odkudkoli, s výjimkou výseče NE-NEE, tedy přímo do ksichtu. Bohužel, jak je všeobecně známo, námořník si dělá plány pouze k pobavení Neptuna a ten se nás tentokrát rozhodl podrobit zkoušce vytrvalosti. Z předpovědi, která se vzácně shodovala s realitou, bylo zřejmé že přímo na Bornholm to rozhodně nepůjde. Ovšem kde je vůle je i cesta, když to nejde do Dánska rovnou, vezměte to přes Švédsko. Novým cílem byl prostor kolem přístavního města Ystad, severozápadně od Bornholmu a pak se uvidí.

A pak jsme pluli bez jediného obratu na stoupačku asi 55 NM, hlídky se střídaly, každý si zakormidloval, co se do něj vlezlo. Jediné vzrušení nám způsobovaly trajekty a kontejnerovky, jejichž dráhu jsme museli překřížit. Měli jsme překvapivě malý snos, takže nás vítr pustil až do Kasabergy. Je to malá kapsa z vlnolamů na nepříliš zvlněném pobřeží, vjezd je tam úzký, ale je tam fantastická rybárna a na kopci nad přístavem megalitická menhirová loď, Ale Stenar. V přístavu jsme jediná plachetnice, vyvazujeme se bokem a užíváme zasloužený odpočinek.

Po zaplacení přístavních poplatků v parkovacím automatu (450,- Kč) dáme krátký výšlap na Ale Stenar. Jedná se o největší menhirovou loď ve Švédsku, pochází z období mezi 6.-8. stoletím a nikdo už dnes neví k čemu sloužila, nicméně její příď ukazuje k bodu na obzoru, kde o zimním i letním slunovratu vychází slunce. Má to tu nesporně určité kouzlo, ačkoli pro mě to trochu nabourává poměrně velké množství turistů a zejména setkání nějaké větší skupiny, či sekty s pestrobarevnými prapory, ale kdo jsem já, abych si takové místo propachtoval jen pro sebe.

Večírek s obvyklou ochutnávkou vybraných nápojů mírný, adekvátně vyčerpání z dlouhé plavby. V noci se stočil vítr a hnal do přístavního vjezdu vlnění. Probudily mě hlasité nárazy, naštěstí se jednalo jen o kotvu, kterou má Anne na kování vysazenou více k pravoboku. Jak chodily vlny, nasedala kotva na dřevěné obložení mola. Popustil jsem příď a dobral záďové lano a do rána už byl klid.

9.9.2024 Kaseberga - Allinge, 29,7NM

Ráno nás uvítalo správnou baltickou šedí, bylo lehce pod mrakem. Nebylo třeba spěchat, plánovaná trasa byla méně než poloviční oproti včerejšku. Co mi dělalo větší starosti, byla předpověď na následující dny, blížil se přechod fronty, silný vítr a déšť.

Vypluli jsme v jedenáct a směřovali východním směrem. Mezi Jižním Švédskem a Bornholmem, v Bornholmsgatet, se nachází velmi frekventovaná křižovatka námořní dopravy, sbíhají se tam dva systémy rozdělené plavby (TSS) a tak naší nejdůležitější prací bylo sledovat provoz, vyhýbat se a nezavazet. Foukalo nějakých 18-25 knt a drobně pršelo. To nám příliš nevadilo, neboť jsme měli vítr opět od přídě a s ním s každou větší vlnou nějaký ten kýbl vody, takže jestli slaná nebo sladká bylo venkoncem jedno. Anička plula krásně, hodně nám pomáhal AIS, morálka byla na výši.

Když jsme vypluli ze zákrytu Bornholmu, narostl vítr a moře zhrublo. Na dohled přístavu jsem na chvíli zapochyboval, že Allinge je za těchto podmínek to pravé ořechové. Celé východní pobřeží v dohledu bylo zpěněné bílými vlnami, větší přístavy položené jižněji, jako třeba Svaneke, jsou lépe orientované vůči východnímu směru větru a vln. Na druhou stranu v Allinge už jsem byl a plavební pilot za popisovaných podmínek zaplutí nevylučoval. Nu což, nezbývalo než to zkusit. Zrušili jsme oplachtění, udělal jsem si kolečko a najel lepší úhel a nasměřoval příď do té pračky mezi vlnolam a skalnatou mělčinu ve vjezdu. Držel jsem loď co nejblíže červené bójce, aby nás vlny, které jsme dostávali do levoboku neposlali na kameny. Nakonec se žádné drama nekonalo, jak jsme se doslali na úroveň majáku na jižním vlnolamu, vlny ztratily sílu a my mohli stočit do úzkého hrdla vedoucího do vnějšího bazénu. Vypadalo to dramaticky, ale v zásadě to bylo jen rychlejší než obvykle :D Vyvázali jsme se ve vnitřním bazénu pravobokem za nějakou polskou plachetnici a vyměnili švédskou zdvořilostní vlajku za vlajku dánskou. Pro dnešek stačilo, měl jsem pocit, že si tentokrát přístavního panáka opravdu zasloužíme. Jakkoli to bylo dnes kratší, všichni jsou utahaní jak koťata, odkládáme tedy pobřežní program na zítřek a po zbytek dne se věnujeme víceméně degustaci Expres menu a karibských rumů.

10.9.2024 Allinge-Ystad, 41NM

V noci se stočil vítr. Nyní fouká ze západu a vypadá to, že nejenže vytrvá, ale že bude ještě sílit a zítra to bude výživné. Což jsou, nebojme se si to přiznat, ne tak úplně pozitivní zprávy, neboť nám to poněkud zužuje manévrovací prostor. Zcela tak padá jižní cesta, nebo zajížďka na Christiansø, severní cesta je stále možná, otázkou zůstává, jak odsud, pokud v následujících dnech vítr ještě zesílí.

Vypluli jsme o půl deváté, moře bylo ještě rozbité ale se změnou větru na této straně ostrova ztratily vlny sílu. To se změnilo, když jsme minuli severní výběžek. Náš oblíbený vítr “dotlamák” a vlny přímo do přídě, Here we go again. Směřovali jsme k marině Hammerhavn, pod zříceninou hradu Hammershus. Myšlenka byla taková, že bychom tam zakotvili, zašli na hrad a do blízkého mramorového lomu, prostě trocha kultury a turistiky a ve středu vypluli směr Rujána. Ovšem zhoršení předpovědi na následujíc dny mě od tohoto záměru odradilo. V pilotu se k tomuto místu píše, že při západním větru vzniká ve vjezdu vlnění, které od síly BF 6 znemožňuje bezpečné vyplutí. Tu středu, případně i čtvrtek přikovaní v marině bychom ještě zvládli, za předpokladu, že bychom byli ochotni v pátek urazit nějakých 80-100 NM a to za jakéhokoli počasí. Co když ale vítr ještě zesílí anebo vydrží do pátku? Nebylo to příjemné rozhodování, ale na moři neexistuje přehnaná opatrnost. Ač nerad, oznámil jsem posádce výsledek svých úvah a stočil loď k západu. Bornholmu jsme si moc neužili, defacto nám posloužil pouze jako sportovní meta. Snad tu nejsme naposled.

Novým cílem bylo švédské přístavní město Ystad. Potřebovali jsme se dostat více na západ, abychom mohli sklouznout dolů k Rujáně. Pluli jsme ostrě proti větru (opět), část cesty na plachty, část na kombinaci motoru a hlavní plachty.

Dalším důvodem, který hovořil pro Ystad, byla plně vybavená marina. Měli jsme totiž technický problém a na naši obranu musím říct, že tam byl zřejmě už na počátku. Lodní fekální nádrž byla přeplněná a natlakovaná tak, že vracela kapalinu zpět do mísy. Byl tam i nějaký fikaný, ultrazvukový detektor stavu hladiny, ten mi ovšem nebyl představen a tak jsem jeho blikající existenci zaregistroval až v momentě, kdy jsem už tušil zradu. Nehezká věc, pokud mohu soudit, obzvláště při plavbě v náklonu. Problém tkvěl v tom, že na Baltu se nesmí vypouštět odpadní voda do moře, a i kdybychom to, čistě hypoteticky, zkusili, tak bychom s překvapením zjistili, že nějaká dobrá duše před námi ten zatracený dnový ventil beznadějně ucpala. Takže nám nezbývalo, než v pravidelných intervalech přepumpovat obsah mísy zpět do tanku. A právě jen v marině lze obsah beztrestně odsát mimo loď, zařízením k tomu určeným.

Ystad je v prvé řadě přístav kam míří část trajektů z Polska a Německa, ne největší ani nejdůležitější, ale zanedbatelný také ne. Celé pobřeží kolem je velmi mělké, a proto je před vjezdem do přístavu kanál s laterálními bójemi a série vlnolamů, oddělující přístavní bazény od rozdivočelého Baltu. Marina leží západně od vjezdu do vnitřního bazénu, přístup je možný jak z bójkovaného kanálu, tak mimo vlnolam od pláže. Když jsme tam před pátou odpolední připluli, zvolil jsem s ohledem na stav moře a vítr kolem 30kn konzervativnější trasu kanálem. V marině jsou prstová mola, to návštěvnické je hned u vjezdu a bylo v zásadě poloprázdné. Přistání přídí napřed (a navíc s bočním větrem) nemáme moc secvičené, takže ačkoli jsem chtěl návětrnou stranou (levobokem) k molu, aby nás vítr odtláčel, skončili jsme pravobokem nalehnutí stranou závětrnou. To už se tak někdy podaří :D Vynesli jsme lana z levoboku, abychom odlehčili fendrům drceným mezi trupem a molem, sice jsme tak obsadili celý box pro dvě lodě, ale v poloprázdném přístavu to zase tolik nevadilo. Hafenmeister už v kanclu nebyl, stání a sprchy jsme zaplatili u automatu.

Kolem sedmé nebo osmé, už za tmy, jsme ještě měli hafenkino. Připlula německá plachetnice se smíšenou posádkou. Z nepochopitelných důvodů se jim ne a nedařilo vůbec vybrat do kterého boxu chtějí, najížděli několikrát a zase vycouvávali, pak zůstali stát uprostřed a nechali se sfouknout na molo s majitelskými loděmi. Bez jakékoli snahy tomu zabránit. Prorazili si vnější laminátovou obšívku mezi vantem a záďovým vazákem o něčí záďovou kotvu, pocuchali pár lodí, a nakonec zakotvili v boxu, kde vlastně s tou komedií začali. Jako nikomu nic zlého nepřeju, ale takovou míru špatného plánování, přecenění se a nekompetence jsem tady nečekal :o

Večer jsme strávili diskusí na kulturně politická témata a ochutnávkou dalších rumů.

11.9. Ystad - odpočinkový den

Dnes neplujeme, posádka si zaslouží po třech výživných dnech oraz. Po ránu jsme pouze přepluli k benzince, dotankovali 50L nafty a vycucnuli naši křišťálovou studánku. Taky jsme zaplatili za další noc stání.
Wastetank jsme sice vyprázdnili, ale náš problém to nijak nevyřešilo, stále netěsní a protéká a stále nejde vypustit spodem. A ta ultrazvuková pitomost pořád bliká jak vánoční stromeček a hlásí Full. Paráda.

Město Ystad je takové upravené, hezké a v půlce září jakoby po sezóně. Vyhlášená rybí restaurace - zavřeno, místní mini pivovar – v rekonstrukci. Ale mají tu krásný cihlový gotický kostel, jeden z nejstarších klášterů ve Švédsku a “skutečný” rodný dům fiktivního detektiva Kurta Wallendera, který jsme samozřejmě museli najít a prohlédnout si ho (z venku, dobývat se dovnitř už by bylo asi hodně divné i na Ystad :D ). Cestou z tohoto pamětihodného místa jsme na chvíli poseděli v krásné hospůdce U královy hlavy, což byl teda za mě hned po tom kostele second top moment, ale vzato kolem a kolem, procházka to byla hezká. Příští rok jedeme do Vídně hledat rodnou boudu Komisaře Rexe :D

12.9. Ystad -Vitte, 79.8 NM

Dneska to bude dlouhé, vracíme se do Německa. Vstali jsme za tmy a v 6.05 opustili bezpečí Ystadské mariny. Bylo polojasno až zataženo, vítr od 15 do 20 uzlů z jihozápadu. Ehm. V předpovědi byl západ až severozápad. A jelikož my potřebujeme na jih…. ergo kladívko, zase stoupačka, a to co mělo být 60 nm na bočák, bude asi o něco delší křižováním. No nanabrečíš nic.

Asi hodinu po vyplutí se po levoboku, zhruba míli od nás zjevilo tornádo a za pár minut další před námi. No, to se taky nevidí každý den :o

Plavba šla hezky, Anne udržovala 5-6 uzlů (v maximu 10 :) ), jen vítr nás nepouštěl dost na západ. Křížili jsme další TSS (Rostock - Swinoujscie), vyhýbali se několika windparkům a 16.30 jsme 3 míle severně od majáku Cap Arcona ještě více vyostřili, zrušili kosatku a přešli na kombi pohon hlavní plachta + motor.

O 3 hodiny a 12 mil později jsme minuli znak Volné vody v ústí rujánského systému kanálů, zrušili hlavní plachtu a s ubývajícím světlem pokračovali k maríně Vitte na Hiddensee. Hlavní kanál je hezky značený, bójky jsou velké, vybavené světlem, v pravidelných rozestupech a celkem sedí s polohou v C-Maps. Když odbočíte na větev k Vitte, svítí už jen bójka dalšího větvení a odbočka k maríně, tedy poslední úsek plavby, to jsou jen velmi řídce rozmístěné kanystry. Ideální konstelace pro noční zaplutí :D Ale kluci stáli u vantů a vyhledávali bóje a Karel to jistil od GPS. Což nám tedy nezabránilo se na úrovni poslední bójky zapíchnout kýlem do bláta, ale dostali jsme se z toho vlastními silami a ve 20.30 byli bezpečně vyvázáni mezi kůly, přídí k molu. Hafenmeister už měl zavřeno, ale ještě si tam něco dodělával, tak jsem nás přihlásil a zaplatil za stání. Hospůdka v maríně byla jasná volba, a ačkoli jsem se těšil na herinky nebo flundry, nakonec jsme byli rádi i za pizzu a pivko. Následný večírek v salonu naší Anne byl vyloženě decentní, adekvátně porci uplutých mil.

13.9. Vitte – Breege, 11,5 NM

Poslední den plavby, do maríny kousek a času spousta, ideální podmínky pro nějakou tu turistiku. Vydali jsme se z Vitte podél pláže k majáku Dornbusch, a přes Klostrer, kde jsme si dali místní fishbrötchen, zpět do mariny.

Ve dvě odpoledne byl už ten nejvyšší čas vyplout k poslednímu úseku. Hezky se rozfoukalo a některé vracející se plachetnice projížděly kanálem na plachty, mě ale dostihly velmi špatné zprávy z domova, a tak mi chyběl elán na cokoli nad rámec nezbytnosti.

Do Breege jsme dorazili mezi posledními, vítr mezitím narostl až k neslušným 25 uzlům, ale srovnali jsme se s tím se ctí. Dotankovali jsme 12L nafty a na pána to zapasovali do posledního volného berthu k molu.

Buď jak buď, jakkoliv jsme nedokázali využít naplno všech potenciálních cílů, plavba to byla velkolepá a já jsem si ji velice užil a doufám, že ne sám. Smekám, pánové, jako posádka jste udělali velký krok kupředu a je mi ctí s vámi plout. Vím, že vystoupit z komfortní zóny není snadné a vy jste to nejen dokázali, já si troufám říct, že jste si to vychutnali. :)

Tak zase příště. Ahoy!

Fotky ZDE

Rumovi na cestách

Gegen den wind... - září 2024

Související rubriky